Historie panství a kostela sv. Mikuláše v Horkách nad Jizerou

Zdroj: kronika obce Horky nad Jizerou, výtah, přepis

Historie

O prastarém původu naší obce svědčí jednak archeologické nálezy, jednak jména obce samé a dále její, byť i kuse a nesoustavně zaznamenaná historie v kronikách starých českých kronikářů. Balbín, Beckovský, Hájek z Libočan, Paprocký, Augustin Sedláček, Sommer a Schiller, zachytili nám lecos z historie naší obce i obcí nám nejbližších. Obce Horky a Brodce mají názvy topického původu. Brodce podle polohy při řece Jizery, a Horky podle nerovného, pahorkovitého terénu.

Nejstarší historie obou obcí nejen, že spolu velmi úzce souvisí, nýbrž je skutečně společná.

Brodce, které vznikaly při brodu - brodci - na Jizeře, ležely v místech dnešních Horek, lépe řečeno, po obou stranách řeky. Přechod přes řeku - brod - brodec - střehl, podobně jako jinde hrádek - dřevěná tvrz. Obyvatelé takových strážnic bývali obdaření různými výsadami, na příklad neplatili dávek jako ostatní obyvatelé osady a mívali k svobodnému užívání i část pozemků při tvrzi nebo i brodu.

Tvrz střežící tento brod přes Jizeru, byla vybudována na nedalekém severozápadním návrší, v místech dnešního horeckého zámku.

Pod tvrzí, na svahu k řece a po obou stranách brodu vznikla osada zvaná Brodce.

Teprve mnohem později, když se osada směrem západním rozšiřovala po návrších a stráních, se ujalo jako místní pojmenování, jméno Horka. (Hůrka)

Napadl-li nepřátelský soused obyvatele brodecké osady, shromáždili se tito ve tvrzi, odkud se bránili útoku.

Protože pravý břeh při brodu byl vyšší břehu levého, rozložila se osada Brodce větším dílem na něm. Rozšíření osady na levém břehu řeky vadily časté povodně, které tak zatlačovaly osadníky východně od řeky na bezpečnější místo, tam, kde jim záplavy neškodily. Tak se část osady Brodce posunul na úpatí mírného svahu, tehdy úplně zalesněného, po kterém vedla prastará obchodní stezka ze severních Čech ku Praze. Při ní osada velmi rychle vzkvétala, bohatla, a to zajisté lákalo i původní osadníky od řeky, že se také přestěhovali.

S nimi se přenesla nová osada i původní název, který se však i dále ponechala osada při brodu, než se počátkem 15. století přejmenovala na Horka. Tvrz i později vzniklé panství se i nadále jmenovaly dle osady původní brodecké.

Teprve od počátku 14. století, tj. os slavné vlády Karla IV. počíná vlastní historie obou obcí. Rok 1346 uchoval nám jméno prvního známého majitele brodecké tvrze i všeho "zboží" brodeckého. Byl to Pešek, syn Fraňkův. Po něm je uváděna Zdeňka, vdova po Albertovi z Měcholup, která držela Brodce, tj. tvrz a celý okolní majetek od roku 1357 do roku 1362. Od té doby až do roku 1373 tu byli bratři Mikuláš z Rokytovce a Milota, farář v Rožďalovicích.

Od roku 1373 byli držitelé Zdeněk a Milota, z nichž druhý až do roku 1387. Pak prodal "zboží" Hrzkovi z Brodec, který je držel do roku 1395. Měl syny Ješka mladšího a Ješka staršího, kteří jsou uváděni na začátku husitské revoluce jako patroni brodeckého kostela, roku 1404 - 1415.

Není potvrzena zmínka, že pak od nich koupil zboží brodecké pán na sousedních Dražicích Aleš Škopek z Dubé, který později přestoupil ke straně pod obojí a jemuž pak sousední katoličtí páni zničili hrad Dražický.

Z bouřlivých válek husitských, nezachovalo se nám téměř zpráv. Jen je připomínán jako majitel Brodce Jan z Obříství. Jeho nástupce Smil zúčastnil se prý husitského sjezdu v Nymburce.

Dalšími držiteli zboží byli: Bohuněk z Klinštejnu, vdova Barbora, Hynek Skalský z Valdštejna, Václav Hrzán z Harasova, Petr Beřkovský ze Šeborova. Poslední prodal Brodce, tvrz, poplužní dvůr, ves Horka a platy na "cizopanských lidech" Albrechtovi z Rychnova. Od tohoto pak veškeré "zboží" koupil roku 1505 Mikuláš Vančura z Řehnic a na Krnsku. Vančura proslul jako znamenitý, moudrý a opatrný hospodář, který rozmnožené statky rozdělil svým sedmi synům. Jiřík dostal Brodec, ale roku 1539 již "zastavil" ves Horka, dubský (starý) mlýn Vojtěchovi Kačkovi z Kačína, a později prodal tvrz i městečko Brodec Vojtěchovi a Petrovi Kaplířům ze Sulevic. Ti se potom vyplatili i Horka. Kaplířové byli posledními českými a evangelickými šlechtici na brodecké tvrzi.

Po smrti Patra Kaplíře "seděli" na Brodci jeho synové Albrecht Zdeněk a Vojtěch Václav. Jejich matka Eliška z Malovic jim postoupila Brodec i se Struhami. Prvý z bratří byl prý velmi vzdělaný, ušlechtilý, ale brzy zemřel. O mladším Vojtěchovi poznamenávají kronikáři, že to byl nepokojný člověk, nehodný soused okolních pánů. Tento Vojtěch prodal roku 1611 zámek, Brodce, Horka Václavu mladšímu Kaplíři ze Sulevic. Ten byl posledním držitelem brodeckého panství. Zúčastnil se vzpoury proti Ferdinandovi II. r. 1620 a po nešťastné bitvě na Bílé hoře, byl odsouzen ke konfiskaci poloviny majetku. Přes to však mu byl skonfiskován všechen majetek a roku 1623 prodán cizinci Matyáši Arnoldinovi z Klarštejna.

Tento byl císařským radou a sekretářem dvorské komory. Brodecké panství získal za velmi mírnou cenu 50 tisíc zlatých. Rod Hartmanů z Klarštejna vládl nad brodeckým panstvím přes 100 let, od 6. dubna 1623 do 8. července 1738. poslední jeho mužský potomek hrabě Mikuláš Hartman z Klarštejna byl zakladatelem nynějšího kostela, zámku, fary, chudobince (špitálu). Panství přešlo na nejstarší, již ovdovělou jeho dceru Polyxenu, Alžbětu, hraběnku Des Fours de Monte. Hraběnka Polyxena zemřela skoro 92 letá 11. července 1754 a pohřbena v kostele sv. Jiljí u Dominikánů na Starém městě pražském...... v kteréžto osadě svůj dům měla....

Roku 1754 přešlo tak dědičné panství fideikomis na syna zemřelé Maxmiliána hraběte Des Fours de Monte. Ten je skoro po 30 letech prodal r. 1770 Kristiánu Filipovi hraběti Clam-Gallasovi, který k němu r. 1774 přikoupil panství Luštěnice.

Dědicem panství brodecko-horeckého se stal roku 1805 mladší Kristiánův syn Fridrich, c.k. komorník oberstlientenant a rytíř řádu Malta. Po jeho smrti 3. listopadu 1832 stal se dědicem panství jeho starší bratr a dědic původního Clam-Gallasova panství v severních Čechách Kristián Krištof, tehdejší nejvyšší maršál království českého a kromě mnoha řádů též přednosta královské společnosti nauk v Čechách. Ještě za svého života dal Kristiám Krištof r. 1838, 12. března připsati v zemských deskách brodecko-horecké panství i s Luštěnicemi své nejstarší dceři Karolíně provdané hraběnce Nostitz-Rienecků; Nostitzové jsou původem se Saské Lužice.

Nová majitelka s manželem a rodinou prohlédli si zděděné panství poprvé 28. dubna 1838. otec majitelčin Kristián Krištof hr. Clam-Glallas, zemřel 21. srpna 1838 v Plané u Mar. Lázní, kde měli Nostitzové též panství. Také manžel Karolinin Jan Nostitz z Rienecků zemřel dříve a to 21. října 1852 na zámku v Horkách. Jeho pozůstatky tělesné byly odtud 24. října odváženy do rodinné hrobky ve svém panství Rokytnice u Vamberka. Smuteční průvod šel ze zámku na rozcestí tehdejší císařské silnice pražské, kde bylo rozloučení za přítomnosti četného davu lidstva, šlechty, jakož i sem ku poslední poctě přišlého vojska císařského. Na památku rozloučení, dala ovdovělá hraběnka při křižovatce postaviti kamenný pomník.

Po smrti Karolínině v roce 1877 zdědil celé panství fideikomis její syn Karel Ervín. Majetek nostitzovský potřeboval finančního posílení, které se mu dostalo výhodným sňatkem Karla Ervína. Panství pak bylo zaknihováno až do doby parcelace a prodeje velkostatku horeckého v roce 1933 na manželku Marii Nostitz-Rieneckovou. Ani syn obou Josef, poslední pán na Horkách nebyl skutečným vlastníkem, po smrti svého otce zemřelého v Plané 3. října 1911.

Náboženství

Ve středověku, jak je známo velká část našeho národa se hlásila k bojovníku za pravdu a svobodu svědomí - Mistru Janu Husovi. I v našem kraji se husitské hnutí značně rozšířilo. Hlásil se k němu pán na Dražicích Aleš Škopek z Dubé. Větší část panstva a obyvatel na benátecku se držela víry katolické. I na našem panství nebylo jinak. Na faře brodecké byl tehdy katolický farář.

Pochybnosti o existenci kostela v Brodcích

Fara brodecká se připomíná již v roce 1357. Není však jisto byla-li při kostele v Horkách neb v Brodcích. Podle záznamů a hodně nepřesných se soudí, že v Brodcích stával kostel i fara, které prý byly v husitských válkách zničeny. Kostel s farou prý byly pak přeneseny do Horek. Ovšem nikde není známo, jakým způsobem se ono přenesení mělo uskutečnit. V té době přece ještě nebylo obce jménem Horka, neboť toto pojmenování je známo teprve koncem 15. století. Jako tvrz brodecká byla v obci, která se přejmenovala na Horka, tak i původní kostel stával při této tvrzi, a v tom smyslu to ovšem byl i kostel brodecký.

Je těžko pochopitelné, že by páni na brodecké tvrzi neměli při svém sídle kostel, když to všude jinde bylo tak přirozené. Zrovna tak je těžko pochopitelné, že by si Brodec nechala vzíti tak mocnou baštu, jakou kostel a fara bývala. Ani tvrzení, že oba velké zvony nynějšího kostela pocházejí z původního brodeckého, není pravděpodobné. Mladší z obou zvonů pochází z roku 1531 a v té době již ani legendární kostel v Brodcích nestál.

Historické prameny znají brodecký kostel v Horkách již r. 1440 a dodnes se kostel i fara nazývají "brodeckými". Byl tedy jediný kostel a fara, která již ve 14. století je uváděna jako fara brodecká mezi farami "kameneckého děkanátu" a jako taková odváděla prý královské komoře 12 grošů pololetního děkanátu. Děkanát bylo církevní území, které zabíralo značný počet farností. Kamenecký děkanát ve 14. století se skládal ze 34 obcí.

Před třicetiletou válkou se i v Boleslavském kraji většina lidu hlásila k nové víře evangelické. Ani na panství brodeckém nebylo jinak, neboť byl-li sám pán Brodec - Petr Kaplíř ze Sulevic evangelík, byl poddaný lid jistě téže víry.

Faráři

Pro nedostatek kněží po třicetileté válce byly mnohé fary neobsazený, nebo několik far bylo spravováno jedním farářem. Od 1655 do roku 1670 byli faráři brodečtí současně i faráři chotětovskými i luštěnickými.

Prvním známým farářem na naší faře byl od roku 1655 do r. 1656 Stanislav Baranský, od r. 1656 do r. 1665, Petr Adolf, od r. 1665 do r. 1667 František Voříšek, od r. 1667 do r. 1677 Šimon Relic. Za něho se fary chotětovská a luštěnická od brodecké oddělily a tím se příjmy fary brodecké podstatně snížily. Po smrti Šimona Relice neměla bradecká fara po 60 let vlastního faráře. Administrovalo zde 12 boleslavských Františkánů, některý jen krátkou dobu, jiný několik let. Nejdéle administrovali: od r. 1667 do r. 1681 Štěpán Albustinu, od r. 1704 do r. 1721 Celestýn Presel, od r. 1721 do r. 1734 P. Emil Brouček. Za posledních administrátorů se počal stavět na místě starého dřevěného kostela horeckého kostel nový a také fara, rovněž na místě fary staré.

Teprve r. 1738 byl na brodeckou faru dosazen farář Kar. Rossi, který roku 1754 se stal mladoboleslavským děkanem. Od roku 1754 do r. 1771 byl zde farářem František Rüppel, který dal postaviti v blízkosti fary, kapli. Od r. 1771 do r. 1784 farářoval Antonín Ziegelheim od r. 1784 do r. 1788 Vojtěch Pürstinger, od r. 1788 do 1798 Metoděj Wisinger, od r. 1798 do r. 1832 brodecký rodák Karel Lienert, od r. 1832 do r. 1840 rodák z Lysé nad Labem Jos. Bürgermeister, od 30.10. r. 1841 do 26.8. r. 1880 nymburský rodák a dosud farář luštěnický, Filip Neburský, který byl knězem velmi oblíbeným a zemřel jako stařec 84letý. 18. února 1881 byl slavnostně v Horkách uvítán nový farář bývalý katecheta na poděbradské měšťance, Jos. Bukovský, který 1. března 1907 odešel do pense a zemřel 24. ledna 1910. Znám byl jako jedinečný milovník piva, jehož denně vypil neobyčejné množství. Za něho se v Horkách vystřídali četní kaplané: Jos. Bacho, Jos. Jirsa, Rudolf Švangmajer, Čeněk Štros, Jan Čuban, a Václ. Koranda. Jmenovaný V. Koranda se stal farářem luštěnickým a od 1. srpna 1907 přešel na faru horeckou. Kněz básník a spisovatel, zemřel zde 4. března 1920. Od 1. srpna 1920 do své náhlé smrti 3. list. 1924, byl zdejším farářem dosavadní farář luštěnický Jos. Novák, milý člověk, vzdělaný kněz, výborný řečník, který se těšil vážnosti všech občanů. Po krátkém administrování pensionovaného faráře Václava Kadlece, nastoupil 1. března 1925 farář Ferdinand Bednář, libáňský rodák, kaplan z Čížové u Písku a dlouholetý zámecký kaplan knížat z Lobkovitcz.

Náboženské události

Protireformace katolická systematický od třicetileté války prováděná, přinesla ovoce. Obyvatelstvo zdejšího panství, bylo vesměs pokatoličtěno. Vyskytl-li se kde ještě nějaký jinověrec, byl posměšně nazýván "beranem". Neúnavní jezuité také v Horkách postavili19. července 1747 svůj kříž pod širým nebem a kázali lidu "který tehdáž projevoval katolické srdce".

K posílení náboženského ducha byla v roce 1751 v brodecké farnosti poprvé 4 procesí a to: v kostele, k sv. Janu Nepomuskému u Hrušova, do Brodec k P. Marii, a k P. Marii před farou v Horkách. Roku 1784 bylo z Horek poprvé vypraveno procesí do St. Boleslavi a od té doby dělo se tak každoročně, vždy 15. srpna.

Svátost biřmování byla udílena litoměřickými biskupy. Tak 27. května 1840 to byl biskup Augustin Bartoloměj Hille, který zde opět biřmoval po 14 letech. O tom, jak významnou událostí biřmování bylo, rozepisuje se prý řídící učitel horecký, Kar. Šmelhaus.

Při kanonické visitaci a biřmování 19. června r. 1888, byl biskup dr. Em. Jan Schöbl přivítán slavobranami s bohatým dekorováním, 30 banderisty, starostou obce, předsedy místních spolků, vrchností, okresní hejtmanem, školním inspektorem, obecními zastupitelstvy a vším občanstvem. Slávy při pobytu a odjezdu bylo přemnoho. Při biřmování 11. a 12. května 1899 bylo ji již méně a tak pompésnost církevních slavností i pobožnost věřících se stále zmenšovala.

Patronát nad kostelem, farou, vliv na faráře i náboženství poddaných, měl až do konce prvé světové války horecká "vrchnost". Jest v živé paměti, jak dbala a vyžadovala od svých podřízených, plnění náboženských povinností. Byl-li některý zřízenec přijat do panských služeb, musel se v neděli ráno před mší do zámku, "exelenc pánovi" představit, vyslechnout různá napomenutí a na zakončení příkaz "a choď každou neděli pilně do kostela!" Chodili panští úředníci, zřízenci, chodil i všechen lid, na který se zvláště dozíralo plní-li řádně přání "milostivé vrchnosti". Společenské rozvrstvení bylo z rozmístění jednotlivců, ihned patrné. Vrchnost sedala v oratoři, neb v křesle pod kazatelnou, v prvé řadě lavic na pravé straně ředitel panství, a směrem k východu pak kategorie nižší. Nedělní návštěva kostela lidí z tzv. "lepších kruhů" byla spíše společenskou událostí a zvykem než obrácením myslí k Bohu. Nejvíce pravé zbožnosti se zachoval prostá, až příliš trpělivý lid, který v modlitbě a důvěře v Boha hledal posilu v trudném svém postavení.

I v různých pozdravech se zobrazovala zbožnost lidu. Pozdravy: Dej pán Bůh dobré jitro, Pomáhej pán Bůh, dejž to pán Bůh, naděl pán Bůh, Pán Bůh rač pozdravit, atd. to dokazují.