Výstavba a původní výzdoba kostela sv. Mikuláše v Horkách nad Jizerou
Zdroj: kronika obce Horky nad Jizerou, výtah, přepis
Kostel sv. Mikuláše
Význačné stavby v naší obci pocházejí od posledního člena rodiny Hartman z Klarsteina - Františka Mikuláše Hartmana z Klarsteinu, zemřelého v roce 1738. V knize "Liber memorabilim" conf. I. 18, je zmínka o farním kostele brodeckém v r. 1357. tehdejší plebán Michael si prý vyměnil faru brodeckou s farářem v Liblicích.
Po válkách třicetiletých byla brodecká fara v Horkách obnovena v roce 1655 a byly založeny farní matriky. Na místě starého dřevěného kostelíka v Horkách, byl v letech 1723-1725, vystavěn nynější, jednolodní kostel. Starý kostel stál napříč dnešního, s kněžištěm k východu, jak bývalo od nejstarších dob, zvykem. Byl asi v místech dnešní sakristie. Také kostely v dávných dobách bývaly stavěny jako tvrze na náspech a opatřeny valy, a stávaly se tak útočištěm v čase nebezpečí nepřátelského. Snad se tím též dá vysvětliti poloha bývalého starého kostela, v každém případě však svědčí o jeho stáří. Stavitelem nového kostela byl mladoboleslavský Mikuláš Rossi, původem švýcarský ital, který dostal za stavbu 1800 zlatých, a za kostnici 150 zlatých.
Tesařské práce prováděl benátecký tesař Ant. Stulte, za 300 zlatých. Cihly byly z Kosmonos, za 200 zlatých. Boleslavskému klempíři za oplechování obou věží 192 zl. Pokrývači z Lysé 98 zl. Pražskému malíři Janu Kajetánu Moušoi (Mondi, Monš) za 3 obrazy na oltáři 850 zl., pražskému sochaři Braunovi za zhotovení 3 oltářů 1 cent másla, 2 sudy piva a 1105 zlatých, a za novou kazatelnu 240 zl.
Celkový obnos vydání na stavbu i s pracemi vnitřní výzdoby činil 10357 zlatých, 35 krejcarů.
Nové varhany od pražského varhaníka Jiřího Dvorského stály 300 zl. V roce 1729 nová zpovědnice stála 17 zl.
Jednolodní kostel je vystavěn v barokním slohu. Stojí na vysokém kopci nad zámkem. Schodiště, které k němu vede od farní kaple má 160 schodů a je o dvou částech.
Příkrost druhé části schodiště od zámku, zmírňuje stezka po jihozápadním svahu stráně. Nahoře na konci schodiště jsou na pilířích vrátek sochy p. Marie a Sv. Jana Nepomuckého, obě z roku 1730. Od těchto vrátek se jde přímo k průčelí kostela a jeho hlavnímu vchodu. Toto průčelí je rozděleno čtyřmi mírně vystupujícími pilíři - pilastry, které spočívají na podstavcích a jsou nahoře zakončeny pseudojónskymi hlavicemi. Všechny čtyři pak nesou složité kamenné kládí. Prostřední dva pilastry ohraničují portál hlavního vchodu, který je lemován pískovcovým rámem a nahoře ukončeno prohnutou římsou. Nad hlavním vchodem lodi. I triumfální oblouk, oddělující chrámovou loď od kněžiště, spočívá na římsovitých hlavních masivních pilastrů. Tento oblouk je také půlkruhový a široký 6,5 metru.
Presbytář - kněžiště má křížovou klenbu. Je dlouhý 10,60 m, široký 7,60 m a vysoký 10,70 a má tři okna. Ze čtvrtého je vpravo nad sakristií, oratoř.
V jižní části chrámové lodi, je vestavěna na 4 pilířích hlavní věž. Dva pilíře jsou v průčelní zdi a dva uvnitř rozdělují jižní část lodi na tři díly. Zde na pásové klenbě spočívá kruchta s balustrádou mezi stěnami a pilíři.
Nad kruchtou je také křížová klenba bez žeber. V levé lodi podkruchtí je vestavěno točité schodiště na kruchtu i věž. Z presbytáře vpravo je vchod do sakristie, nad níž je bývalá hraběcí oratoř. Obojí mají křížové klenby bez žeber.
Obrazy a sochy
Veškerá výzdoba kostela, jako sama stavba je barokní. Sochy a plastiky pocházejí z proslulé pražské dílny slavného barokního sochaře Matyáše Brauna, nesou znaky jeho školení, jeho vlastním dílem však pravděpodobně nejsou. Na hlavním oltáři po obou stranách tobernakulu jsou dva klečící andělé, relikviáře, vásy, vlevo socha sv. Václava a vpravo sv. Víta, také na podstavcích postraních pilastrů, jejichž římsovité hlavice jsou neseny hlavičkami andílků, jsou sochy. Na levém postraním oltáři sv. Floriána a sv. Jana Křtitele a na pravém sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka. Na třetím oltáři, při levé boční stěně kostela, stojí po stranách socha sv. Vojtěcha a sv. Ludmily.
U božího hrobu v pravé straně podkruchtí jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a Matky Boží.
Na prosté zpovědnici z r. 1729, při pravé straně chrámové lodi, je na stříšce dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého.
Kazatelna, na kterou vedou schody ze sakristie, má třístranné řečniště. Na její přední straně je reliéf křest Páně v Jordáně a po stranách pak sochy evangelistů sv. Lukáše a sv. Marka.
Na pětihranné stříšce s ostrými rohy jsou další dva evangelisté sv. Jan sv. Matouš na samém pak jejím vrcholku, socha Krista.
I cínové svícny hlavního oltáře i oltářů postranních, jsou barokní. Jediné dřevěné svícny třetího bočního oltáře jsou rokokové.
Řezbářské práce na rámech obrazů, kazatelně i skříni varhan, jsou vesměs barokní. Na prostředním výstupku skříně varhan, stojí soška Davida s harfou, na obou koncích pak andílci s mandolinami. Také dřevěné kříže s ukřižovaných, jsou pěkné barokní práce, zvláště pak 1,30 m vysoký krucifix pod kruchtou. Ten byl kostelu darován r. 1708, poddražickým mlynářem Janem Adámkem "ke cti a chvále boží....."
Obrazy na oltářích i na všech stěnách pocházejí většinou z počátku 17. století. Pražskému malíři Janu Kajet. Monšovi bylo vyplaceno za tři oltářní obrazy 850 zlatých. Obrovský oválný obraz nad hlavním oltářem, malovaný na plátně, zobrazuje sv. Mikuláše, jak na schodišti chrámu rozdává třem pannám dary. Nad nimi se v otevřeném nebi vznáší Duch Svatý s anděly. Nad obrazem jsou symboly Boha Otce, Syna a Ducha Svatého.
Na postraních oltářích, postavených na pilastrech triumfálního oblouku, jsou velké obrazy, shora ukončené půlkruhem. Na levém oltáři je Marie Magdalena pod křížem a na pravém je zobrazeno Nanebevzetí Panny Marie. Na třetím postraním oltáři byl obraz sv. Jana Nepomuckého.
Obraz sv. Kristiána, zobrazujícího jej klečícího a modlícího se pod křížem, pochází z poloviny 19. století. Byl prý sem přenesen z kaple samoty Josefov u Luštěnic.
Obrazy patronů sv. Václava, sv. Víta a sv. Mikuláše, klečícího pod oblaky se staroboleslavskou madonou, je z počátku 18. století.
Z r. 1756 je obraz sv. Sarkandra, zobrazeného v černém rouše s modlitbami v rukou a jemuž z úst vychází nápis "Jezus, Maria, Amen". Po stěnách chrámové lodi je rozvěšen cyklus devíti obrazů ve stejných, bohatě řezaných, barokních rámech. Všechny tato obrazy pocházejí z poloviny 18. století.
Prvý představuje sv. Petra v jeskyni, u které zpívá kohout. Na druhém je v okovech jako vězeň sv. Pavel, na třetím píšící sv. Řehoř, papež holubicí, šeptající mu do ucha, na čtvrtém v jeskyni nahý sv. Jeroným se lvem, na pátém novorozený sv. Jan, obklopen rodinou a přáteli, na šestém sťatý sv. Jan v žaláři, na sedmém Ježíšův křest v lesnaté krajině Jordánu, na osmém sv. Augustin, biskup, držící v ruce hořící srdce a na devátém sv. Ambrož, píšící do knihy a s úlem v pozadí.
Obrazy křížové cesty, darované hraběcí rodinou r, 1744, nejsou zvláště cenné.
???je veliké okno, opět s kamenným lemováním a prohnutou římsou, zakončenou volutami.
V postranních dvou polích průčelí jsou výklenky s máslovitou konchou (stříškou), a v nich sochy. V jedné je socha sv. Vavřince, ve druhé sv. Šebestiána, obě pocházejí z r. 1730.
Uprostřed nad hlavní římsou průčelí se zvedá hlavní věž kostela o průměru 7,45 x 7 m. Je čtyřboká s pilastry v rozích a shora lemovaná římsou a bohatým profilem. Věž je ukončena cibulovou bání a lucernou s bání menší. Po stranách věže, nad římsou portálu jsou proláklé obstávky, ukončené na rozích pískovcovými štíhlými jehlanci. Uprostřed průčelí stěny věže je opět výklenek se sochou sv. Prokopa (NE- správně je sv. Mikuláše). Nad výklenkem jest, podobně jako v ostatních stěnách velké okno s dřevěnými okenicemi.
Okna ve stěnách chrámové lodi jsou veliká, vyplněná šestibokými sklíčky v olověných páscích a nahoře jsou sklenuta půlkruhem. Stěny kostelní lodi i v půlkruhu vystupujícího kněžiště jsou hladké, jen řídce rozčleněny mírně vystupujícími a hladkými pilastry.
Římsa pod střechou kostela je hluboce profilována. Střecha kostela je kryta taškami. Věžička na druhém konci kostela jest v menším měřítku totožná, s věží hlavní.
Obdélná loď kostela je směru severojižního. Je dlouhá 20,27 metrů, široká 13,05 metrů a vysoká 12,33 metrů. Má po 3 oknech v každé boční stěně a dva vchody: hlavní z jihu a vedlejší ze západu. Klenba je ze tří polí křížová, bez žeber a je nesena pilastry, s římsovitou hlavicí, vystupujícími mezi okny a v rozích ???
Předměty bohoslužebné
Pacifikál a křtitelnice jsou nejcennějšími věcmi z bohoslužebných předmětů. Pacifikál pochází z poloviny 18. století jeho podstavec je ovinut krásně tepanými pentlemi, hlavami andílků a keři s ovocem. Kříž je litý, s nasazenými symboly umučení Páně (důtky, houba, kladivo, kleště, kostky, hřeby). V křišťálové schránce jsou ukryty ostatky.
Křtitelnice je cínová kotlovitá nádoba na třech nohách, s kuželovitým víkem. Je to dar posledního pána rodu Hrušovských z Hrušova, Ondřeje, který ji r. 1525 kostelu daroval, jak o tom hlásá letopočet na spodní oblině křtitelnice.
Bohaté reliéfe s nápisem a postavičkami sv. Jana křtícího Ježíše, na vrcholu víka, jsou krásnou ukázkou renesanční práce.
Zvony
Zvony patří mezi nejstarší předměty kostela. Největší je "sv. Mikuláš" v průměru 70 cm a vysoký též 70 cm s pletencovými uchy a s reliefem dvou světců. Kolem koruny je nápis s letopočtem L.P. 1411 a s latinským textem - "ó králi slávy, přijď s pokojem - sv. Mikuláše". Tento jediný zvon odolal válečným rekvisicím.
Druhý zvon "Svatý Pavel" v prvé světové válce nebyl rekvírován ale ve druhé byl sňat, odvezen, však po válce vrácen. Je 50 cm vysoký, průměr má 58 cm, s reliefem sv. Pavla na plášti a s gotickým nápisem při koruně - L.P. 1531 - který mne zhotovil - mistr Bartoloměj, z nového města (pražského).
Třetí zvon hlavní kostelní věže byl odebrán pro válečné účely již r. 1917. byl vysoký 47 cm o průměru 60 cm. Roku 1823 byl přelit pražským zvonařem Karlem Bellmannem.
Zvonek "sanktusník" (pozdvihovánek) na malé věži pocházel z dílny Johana Georga Kühnera a byl ulit r. 1763. Na plášti měl relief Madony s plamenným srdcem, z něhož vyrůstala květina. Tento zvonek byl rekvírován v r. 1942.
Důkladná oprava celého kostela zvenčí i uvnitř byla provedena na jaře r. 1835. byla hlavně opravena střecha, kterou opravoval pražský pokrývač Schulz.
Obrazy, oltáře i sochy opravil mladoboleslavský malíř Bubák. Celkový náklad na veškerou opravu činil 2278 zl. a půl krejcaru víd. č.
Hrobka pod kostelem
Po stu letech byla provedena další větší oprava kostela. Bylo to v r. 1937, při čemž byla též otevřena hrobka pod dlažbou kostela. Ve dnech 22. a 24. května vstoupili do ní někteří občané, zaměstnanci velkostatku a obecní strážník p. Boh. Kerner. Uprostřed kostela je velká pískovcová deska, zakrývající vchod do hrobky.
Hrobka nachází se stranou od otvoru, a vede do ní 12 schodů. Je to klenutá prostora, dlouhá 6,5 metrů a 4,5 m široká a 3 m vysoká. Ze tří rakví při pravé straně a jedné při levé, spočívajících na dřevěných trámech, jsou již ztrouchnivělé zbytky. Přesto vzduch v hrobce není zkažený, ale jako v chladném sklepě. Jediný otvor do hrobky vedl od paty kostela, nedaleko postranního vchodu. Zda v rakvích svůj věčný sen dřímají zakladatelé chrámu není známo, zdá se to však pravděpodobné.
Kostnice
V blízkosti kostela, který vlastně stojí uprostřed hřbitova, kam se až do roku 1874 pohřbívali zemřelí, stojí čtyřboká kostnice s jehlanovitou střechou. Její rohy jsou zpevněny mírně vystupujícími pilastry. V kostnici bývala rytina z poloviny 18. století s bohatým barokním rámem. Na jakémsi oltáři byly vystavěny tři vedle sebe stojící lebky, jejichž původ básnicky zpracoval farář Václav Koranda. Pod celou místností je stejně velká krypta, vyplněná až k dlažebnímu otvoru, kostmi. Veliké množství těchto lidských kostí dosvědčuje, že hřbitov kol kostela nestačil a hroby musely býti častěji obnovovány.
Farní kaple
V blízkosti farní budovy a zámeckým schodištěm, dal postavit v roce 1762 farář Frant. Rüppel, kapli "Narození Páně".
Kaple je válcovitá, barokní stavba, na způsob rotundy s apsidou k severu. Stěny rotundy jsou hladké, jen se čtyřmi mírně vystupují pilastry, na profilovaném soklu. Vchod do kaple je z jihu z přistavěné předsíně, která má valenou klenbu, vypouklé stěny a taškovou stříšku.
Portál má pískovcovou chambranu a po jeho stranách jsou šikmé pilastry s volutami stočnými nazad. Římsa nad vchodem nese štít s otvorem, v němž visí zvonek. Na vrcholu římsovité stříšky, stojí pískovcová váza. Klenbou kaple je kopule a presbytáře koncha. Kuželovitá střecha je pokryta "prejzovými taškami" a na vrcholku ukončená věžičkou s lucernou.
Obrazy v kapli jsou vesměs z 18. století. Největší je malován na plátně a zobrazuje Kristovo narození. Na druhém sv. Notburga rozdává žebrákům chléb. Pozoruhodný je také obraz sv. Antonína v barokním rámu se značkou Johanes Filipika.